ROZHOVORY

"Za touhou stát se lékařem jsou moje dětské úrazy!"

Michal Parma z Bašky na Frýdecko-Místecku chtěl oblékat bílý plášť a zachraňovat životy už jako malý kluk. Není divu, že se po gymnáziu rozhodl jít na medicínu. Čerstvý absolvent Lékařské fakulty Ostravské univerzity je od letošního léta lékařem na oddělení ARO lékařem Fakultní nemocnice Ostrava, kde si plní svůj sen.

Přijde mi, že lékaři a právníci své povolání dědí! Máte i Vy v rodině lékaře? :-) Pokud ne, kdy jste se rozhodl stát lékařem?
Nemám, pocházím spíše z technické rodiny. Pouze babička z maminčiny strany pracovala jako dětská zdravotní sestra v jeslích, později na dětské lékařské pohotovosti.  Touha ke studiu medicíny se mě držela již od dětských let, kdy jsem párkrát coby malý kluk zavítal s lehčími úrazy na traumatologii. Jednou to byl zlomený prst, pak zase šití, no a od té doby jsem chtěl být traumatologem. Později bylo mým snem stát se vojenským lékařem, ale nakonec jsem moc rád za civilní ostravskou medicínu.

Jak hodnotíte studium na Lékařské fakultě OU? 
Velmi kladně. Zpočátku studia bylo zřejmé, že ostravská medicína je nová a teprve vylaďuje detaily. Nicméně každým rokem to bylo lepší. Myslím si, že dnešní posluchači to již nezaznamenají. Má to ale i své výhody. V mnohém je ostravská medicína ještě na začátku – a zde vidím mnoho šancí, jak se budoucí studenti a absolventi mohou angažovat a přispět k dalšímu rozvoji fakulty, např. rozšiřují se postgraduální obory a plánuje se snad do budoucna i otevření oboru zubního lékařství. Již dnes má ostravská medicína, podle mě, srovnatelné renomé jako ty zavedené.

Další výhodu, kterou jsem shledal během studií, byla velká možnost se zapojit do vědecko-výzkumných prací. Byla nám nabídnuta opravdu velká škála různých projektů, a to jak v preklinických oborech na LF, tak i klinických oborech v nemocnicích. Samozřejmě účastnit se těchto projektů je otázkou motivace každého studenta, ale na základě porovnání s mými spolužáky z gymnázia, kteří studují na jiných LF, mi přišla nabídka v Ostravě mnohem větší.

Jak často jste měl praxi ve FNO a na kterých odděleních? Byl jste i v jiných ostravských nemocnicích?
Během praxí jsem prošel všechny ostravské nemocnice, na jednu praxi jsem byl i v nemocnici ve Frýdku-Místku. Nejvíce stáží jsme ale jako studenti absolvovali ve FNO, kde proběhla výuka většiny lékařských oborů.

Když jste se rozhodoval o nástupu do práce, co rozhodlo? Bylo pro Vás přínosem, že jste pracoviště a personál ve FNO znal? 
Určitě bylo. Tím, že jsem si prošel nejbližší nemocnice ve svém okolí, jsem si udělal o každé obrázek. Fakultní nemocnice se mi velmi líbila tím, že je to nejvyšší zdravotnická instituce v kraji, kde probíhá věda, výzkum i výuka budoucích zdravotníků. Samozřejmě jsem ale neměl jistotu, že pracovní pozici dostanu. Měl jsem podané životopisy i jinde. Nicméně jsem byl přijat a jsem za to moc rád.

Proč právě ARO? Je to velmi náročné pracoviště - spousta stresu, krve... Proč ne třeba oční nebo kožní? Máte rád adrenalin? 
Jak jsem psal výše, dlouhou dobu jsem chtěl být traumatologem. Poté mě ještě celkem zajímala onkologie. Ve škole jsem se dostal k výzkumu bolesti, což mě velmi bavilo. Během výuky a stáží na ARU jsem zjistil, že tento obor skýtá ze všeho, co mě nadchlo, kousek. Je to velký obor s mnoha možnostmi a směry. Od té doby jsem měl jasno.

Adrenalin přímo nevyhledávám, nicméně je pravdou, že mám rád spíše věci dynamické než stacionární.

Co děláte ve svém volnu? Co Vás baví? 
Od šesti let jsem závodně až do studií na VŠ hrál florbal. Doposud se florbalu v menší míře věnuji. Rád jezdím na kole a mám rád klasickou beletrii, zejména pak historické romány. Rád trávím čas s rodinou, nejbližšími i přáteli.

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY