ROZHOVORY

„Včely už miliony let pracují jako dnešní manažeři.“

Při výrobě medu odvedou hlavní práci včely. Stejně pečlivý ale musí být i jejich včelař, aby byl med kvalitní a chutný. Své o tom ví Robert Chlebiš, který se vzdal vysoké manažerské pozice a svou energii vkládá do práce s přírodou. Na rodinné farmě v Šilheřovicích jen pár kilometrů za Ostravou zpracovává vitamínovou bombu pod jménem Med Chlebiš.

Med Chlebiš je na pultech stánků a kaváren poměrně novinkou. Je včelařství novinkou i ve Vaší rodině nebo se mu věnoval u Chlebišů už někdo před Vámi?
Nejsem první. Navazuji na to, co už jsem v rodině viděl jako malý. Můj první kontakt se včelami jsem měl jako asi pětileté dítě, když jsem šel kolem úlů od souseda, včely se na mě vrhly a dostal jsem velkou spoustu žihadel. To byl fakt hukot. (smích)
U nás v rodině včelařil děda, který měl kdysi statek v sousední Hati, navázal na to můj otec a teď já s lehkým odstupem času. Od malička jsem ale dědovi a taťkovi u včel pomáhal. Takže navazujeme na tradici a já doufám, že to bude také v budoucnu pokračovat, protože mám dva syny.

Co jste tedy do doby, než jste se stal včelařem, dělal?
Vystudoval jsem strojní průmyslovku a následně bezpečnostní inženýrství na Báňské a tomuto oboru jsem se poté věnoval. Jenže po nějaké době, kdy jsem byl jako manažer v extrémním pracovním nasazení a měl velikou zodpovědnost za tým lidí a řadu projektů, přišlo vyhoření. Tak jsem začal řešit myšlenku včel a začal jsem tím, že jsem si od otce pořídil patero včelstev za dům. A ono mi to okamžitě začalo dělat velmi dobře na těle i na duši., Abych stíhal svou práci a čas na rodinu, tak jsem nejprve po nocích natíral úly a připravoval se na první včelařskou sezónu. Pak jsem tu myšlenku začal víc a víc rozvíjet, že bych se tomu začal věnovat naplno. A když už do toho půjdu, tak na 100 %.

Co Vám na to řekli doma, když jste řekl: „Končím v práci, budu včelařem!“?
Paradoxně mě všichni podpořili, že je to skvělá myšlenka – med, včely, příroda. Překvapivě jediný, kdo byl proti, byl můj otec. (smích) On jediný totiž věděl, že je to brutální dřina. (smích)
Jako manažer jsem vydělával velice pěkné peníze, na Ostravu nadstandardní, ale peníze nejsou všechno. To ale člověku dojde až časem. Takže přestože u včel trávím hodně času, stále pracuji z domova, jsem v kontaktu s rodinou a i můj syn to v 5 letech hodnotí velmi pozitivně, protože mě vidí daleko častěji než předtím.

Říkal jste, že jste si na počátku pořídil úly a pět včelstev. Co se děje poté? Jak dlouho trvá, než máte první úrodu?
Ještě dřív, než si pořídíte první včelstva, úly a další nezbytné vybavení, je nutné vybrat správné místo, protože stanoviště je pro včely klíčové. Včely potřebují klid, dobrou orientaci, stín a vodu v blízkosti. Když už máte místo, ať už na vlastním nebo pronajatém pozemku, tak se pustíte do včelařské sezóny a začnete se včelami pracovat. Přirozenou vlastností včel je se rozšiřovat, takže pokud je chcete rozšiřovat v podobě rojů a rojení, tak si jako opatření můžete dělat takzvané oddělky. Z produkčního včelstva můžete oddělit část rámku se včelami, kde už je nějaký plod, vajíčka, zavíčkovaný plod před vylíhnutím. Pár rámků oddělíte, do toho dáte matečník nebo si koupíte matku a v podstatě budete mít malý oddělek, o který se staráte, a on se dál rozšiřuje, až z něj třeba za dva roky vznikne produkční včelstvo, které už je silné a je schopné vám donést nějaký med.

Kolik medu vám vyprodukovala ta první včelstva?
To já vůbec nevím, ale vím, že veškerý med jsem rozdal. (smích) Měli jsme z toho doma takovou radost, že jsme si nechali pro sebe, ale hlavně jsme dali sousedům a všem, kteří přišli na návštěvu. Byl to takový typický dárek, když odcházeli: „Tady máte náš medík, my jsme se dali na včely.“ (smích)
Druhý rok už jsme měli patnáct včelstev, ale výsledek byl stejný – většina se rozdala. Od třetího roku, kdy jsme rozšiřovali počty včelstev, jsme začali med prodávat.

Pojďme se společně podívat, jak to funguje v úlu. Jak včely vědí, co mají dělat, kam letět, co mají přinést?
Pan Frisch z Rakouska, který přišel na to, jakým způsobem včely v úlu komunikují, dostal za tento objev v r. 1973 Nobelovu cenu. Celé se to jmenuje včelí tanec. Včelstvo je superorganismus – není to jako jedna kráva, kůň či pes nebo kočka. Včely nefungují jako jednotlivci, ale jako jeden superorganismus, ve kterém všichni přesně ví, co mají dělat. Stejné označení mají i mravenci. Včely v úlu spolu neustále komunikují, jsou v nepřetržitém propojení.
Co se týká vyhledávání potravy, ať už je to pyl, nektar nebo voda, kterou potřebují, jsou součástí včelstva takzvané včely průzkumnice. Ty létají po okolí a hledají pro včelstvo to nejlepší. Když něco najdou, vrátí se zpátky do úlu a začnou tančit včelí tanec. Dupou nožičkami, různě mávají křídly, točí se dokola a přesně ví, co mají dělat. A ostatní včely je začnou sledovat. První jedna, pak dvě, pět, až se kolem ní shromáždí několik včel a sledují, co jim svým tancem říká: co našla, jak je to daleko, kolik toho je a kterým směrem to je. Včely se orientují podle slunce a doslova v určitém úhlu k němu tančí i včelí tanec a ty ostatní pak vědí, kam mají letět. Sranda je, že včel, které přiletí a paří si ten svůj taneček je hned několik v jednom úlu, ale včelstvo dokáže společně vyhodnotit, co je pro ně nejlepší a dohodne se: „Ok, letíme teď do zámeckého parku, protože tam teď kvetou lípy.“ A letí tam létavky, které sbírají nektar a nosí ho zpět do úlu. Jsou tady sto osmdesát milionů let. A pořád se zdokonalují. Takže si označení superogranismus opravdu zaslouží.

Sbírají tedy všechny včelky v úlu jen to, co jim kolegyně zatančí nebo nosí i něco jiného?
Ony vždy sbírají to, co jim kolegyně zatančí, ale ne všechny letí pro tu jedinou věc. Přesto se dokáží dohodnout, co je pro ně nejvýhodnější – co je pro ně nejblíž, čeho je nejvíc, co je nejkvalitnější, aby se zároveň co nejméně nadřely. To všechno ony neustále analyzují. Nebo ještě jinak a jednodušeji, prostě nedělají zbytečné věci. Tak jako jsou dnes ve firmách analytici, manažeři, makléři na burze, kteří sledují data a informace. Včely to dělají milióny let, nemají počítače, Wi-Fi, mobily a další moderní vychytávky a jen spolu přirozeně komunikují.

Jak daleko včely létají od svého úlu?
Je to zhruba okruh pěti kilometrů. Tím se ale vracíme na začátek. Pro včelaře je velmi důležité, aby vybral pro své úly vhodné místo, aby měly včely blízko snůškového zdroje, aby byly blízko luk, lesů, popřípadě polí. To vše se pak projeví na zdraví včel a také výnosu a kvalitě medu.

Co mají nejblíž Vaše včely? Co nejvíc sbírají?
Nejblíž mají lípy. Rothschildové v šilheřovickém zámeckém parku vysadili lípy a lipový med, který tady včely nosí a dělají, je naprosto famózní. Mám za to, že med v této kvalitě je nejlepší široko daleko. Je aromatický, chuťově výrazný a já osobně ho mám nejradši. Je to rozhodně med v top výběru v České republice, které jsem měl možnost ochutnat. Všude kam jezdím i na včelařské škole v Hranicích, kde jsem se učil, jsme měli možnost ochutnávat desítky medů z různých oblastí Česka a Evropy, abychom je dokázali rozlišovat. Také když známí někam jednou, tak je prosím, aby mi přivezli med. Shodou okolností mi jeden docent z Báňské přivezl toto (ukazuje mi malou plastovou lahvičku s tekutou nahnědlou směsí, pozn. autorky). Měl to být med z Vietnamu, ale když se na to člověk podívá, na první pohled je jasné, že to med není.

Co to tedy je?
Je třeba si říct, že med je druhá nejčastěji falšovaná potravina v Česku, první je víno, pak med a třetí olivový olej. A Vietnam je jeden z největších světových producentů fruktózo-glukózových sirupů. Tyhle sirupy, které se dělají z kukuřice, rafinovaných cukru a dalších věcí pak míří do Číny, kde je ještě chemicky upraví a přes Ukrajinu a další země to míří i k nám. Proto tady byly a jsou problémy s kvalitním medem, s antibiotiky v medu apod. Toto jsou náhražky, které s medem nemají nic společného. Med je prostě globálně nedostatková potravina.
Ve většině kaváren máte možnost dát si med v takové malé vaničce, jenže ona je to směs trochy medu a zbytek je třeba tento sirup! Cenově se to ale s pravým medem nedá srovnat a chuťově to občas z hecu zkouším. Degustace medů je taková moje osobní disciplína, ale to něco z těch malých vaniček mě dokáže pokaždé překvapit. Naposledy to byl opravdu nemedový „brutus“. (smích)

A co medy ze supermarketů?
To je podobný příběh. Je dost pravděpodobné, že si koupíte směs medu s tímto vietnamským sirupem, které jsou různě obarvené karamelem, smíchané s jinými druhy medů ze zemí EU a mimo EU. To se týká hlavně supermarketů a dalších řetězců, kde je kvalita „pseudomedů“ úplně o ničem a já je za med nepovažuji.  Medy zkouším a ochutnávám, abych se orientoval na kvalitu a tu dokázal mezi medy najít a vyzdvihnout.

Med nemá nějakou ochrannou známku?
Je norma pro český med, existuje i vyhláška o tom, jaké parametry má med mít. Ale nic to neřeší. Podle mě, když je vůle, tak se tyto věci dají řešit, ale tady očividně není. Jinak by se problém s falšováním medu a jeho kvalitou v Česku už dávno zastavil. Jednou za čas se provalí nějaká aféra viz. antibiotika v medu firmy Včelpo, ale tím to do další aféry končí. Falšovat med a obchod s ním je asi lukrativní byznys pro firmy, ale jak z rozhovorů mezi lidmi z oboru zjišťuji, tak i pro velké i malé včelaře.

Jak se dá tedy v takové konkurenci uspět?
To je jednouché. Dělat kvalitní produkty. A to my děláme. Od podzimu loňského roku mi tři lidé nabídli, že si můžu koupit med za 50 korun kilo a to do množství až 50 tun. Chápete? V Česku ročně putují na trhu desítky tun nekvalitního pokusu o med, který zpracovávají velké firmy, ale bohužel i včelaři. Takže z dlouhodobého hlediska jediným způsobem, jak můžeme na trhu uspět, je dělat všechno poctivě a kvalitně. Naše medy vždy po medobraní posíláme do akreditované laboratoře, odkud máme certifikát potvrzující kvalitu medů dle české normy a platné legislativy. Také máme značku Opavské Slezsko-regionální produkt a chceme se v budoucnu pokusit získat i další značky či ocenění. To vše je ale v podstatě zbytečné, když sami nejsme přesvědčeni o kvalitě našich medů.

Kam se tedy lidé mají vydat pro dobrý med?
No přece k nám do Šilheřovic! (smích) V supermarketu pravděpodobně nikdy nekoupíte kvalitní med, jděte svou vlastní cestou a najděte si svého včelaře, ke kterému přijdete a můžete vidět, kde má umístěné úly se včelkami, v jakých podmínkách je med stáčený, skladovaný, plněný a tak.

Jak velkou mají Češi spotřebu medu?
Nedávno jsem viděl srovnání s se spotřebou cukru. Med můžeme brát jako sladidlo, i když kvalitativně je mezi nimi diametrální rozdíl. Průměrná spotřeba cukru je v česku 40 kg na osobu za rok a průměrná spotřeba medu byla loni 0,8 kila.

Jaké jsou zdravotní přínosy medu?
Hlavně neškodí zdraví!  (smích)To je podle mě v současné době a kvalitě nabízených potravin podstatné! Medy navíc obsahují mnoho enzymů, vitamínů, minerálů a další zdraví prospěšné látky, které blahodárně působí na náš organizmus.

Co med do horkého čaje?
Vražda! Tak to raději cukr. (smích) Med je v podstatě živá hmota, jsou tam už zmíněné vitamíny, enzymy a další věci, které pokud přijdou do čehokoliv nad 50 °C, tak je zabijete.

Jak se tedy správně konzumuje med?
Sto lidí, sto chutí! Každý, jak má rád. Myj jsme se v něm s manželkou v zimě třeba koupali! (smích) Chtěli jsme vyzkoušet medové koupele pro jeden penzion v Beskdydech, tak jsme si udělali Kleopatřiny medové koupele. To smícháte půl kila medu s půl litrem mléka, pomalu to rozpustíte a pak to vlijete do vody do vany. Je to úžasné! Kůže je po tom hebká a vláčná. No úžasné!
Ale jinak dáváme med všude – do čaje i do kávy, sladíme s ním místo cukru a namazat si ho můžete samozřejmě na pečivo.

Jaký med Med Chlebiš produkuje?
Žádný! (smích) Na naší etiketě je to napsáno jasně: Vyrobeno včelami.

Dobře! Jaký tedy prodáváte?
Nabízíme med květový smíšený, ze kterého děláme i med pastový. To je med, který nekrystalizuje. Mechanickou úpravou se naruší struktura medových krystalů a vznikne taková pastovitá hmota. Nic se do medu nepřidává, neubírá, pořád je to ten stejný med. Potom máme med lipový, minimálně akátového, a když se zadaří, tak i tmavší med medovicový. Někdo tomu říká lesní, ale správné označení je medovicový, protože vzniká jinak, než ten květový. Mšice se napíchnou na listy stromů, mízu vysávají do sebe, 10 % si nechají pro své potřeby a 90 % toho projde jejich trávicím traktem a oni ho vykálí jako takovou lepkavou hmotu. Tu pak sbírají včely a dělají z ní medovicový med.

Já jsem si představovala, že lesní med je z šišek a opylovaných borůvek a malin… (smích)
To nejste jediná, myslí si to hodně lidí.

A ono je to nakonec něco jako cibetková káva! Vysoce oceňované výkaly! (smích)
Ano, něco takového! (smích) Ale je to skvělý med! Bohatý na minerály, chuťově i vůní velmi silný.
Od letošního roku máme ještě úly umístěné kolem přehrady Kružberk na Opavsku, kde je krásná čistá příroda a tamní zemědělci jedou v režimu ekologického zemědělství a z této oblasti máme letos výborný smíšený květový med, který je primárně z řepky a jetele inkarnátu. Jeho chuť je výborná, med navíc nekrystalizuje rychle jako ostatní medy. V okolí jsou také kaštany, javory a další zajímavé rostliny. V budoucnu se chceme zaměřit na druhové medy – kaštanový med, ostropestřecový med a další.

Co Vaše propolisová tinktura? Z čeho se vyrábí?
Tinktura vzniká macerováním propolisu v alkoholu o obsahu 73 % a výš. My jsme si loni na zahradě posbírali švestky, udělali jsme si kvas, ten jsme vypálili, do toho jsme nasypali rozdrcený propolis a macerovali jsme to asi měsíc. Dvakrát denně jsem to protřepával, aby se toho uvolnilo co nejvíc, a nakonec jsme to přecedili a tinktura byla hotová.

K čemu se to používá?
Úplně na všechno. Tak jako ten med, který můžete použít na různá poranění, škrábance, na hojení ran. Za první světové války museli zemědělci v Německu povinně chovat i včely a med se posílal do války lékařům, kteří ho používali například po amputacích, kdy ho přikládali na rány. Má totiž antibakteriální účinky a dokázal zabránit, aby se tam dostala nebo šířila infekce.
Propolis je pryskyřice květin, kterou včely sbírají a používají ji k desinfekci vnitřního prostoru úlu. Například se stane, že se do úlu dostane sršeň, včely ho zabijí, ale nejsou schopné ho dostat ven. Takže ho oblepí právě tím propolisem, aby se do úlu nedostaly bakterie či nemoci. Je to přírodní antibiotikum, na které se bohužel zapomnělo. Já si dávám tinkturu tři kapky jednou týdně na lžičce s medem a tím posiluju a čistím svoje tělo. Použít se dá ale i třeba na dásně, kdy si dáte kapku na zubní pastu nebo když to zředíte s vodou, můžete s tím kloktat při bolestech v krku či angíně. A musím říct, že lidé, kteří ji jednou vyzkoušeli, se pro ni vrací, protože vidí, že to funguje.  

Co plánujete v nejbližší i vzdálenější budoucnosti?
Od příštího roku budeme prodávat Bezovinu, což je náš výborný sirup s medem, bez éček, konzervantů a podobných zbytečností. Brzy si u nás budete moci koupit naše müsli, které se jmenuje „Mysli medem“. Chceme stavět na lokálních surovinách, protože opravdu má smysl jíst věci z místa, kde žijeme a navíc podporujete lokální ekonomiku. Kdyby lidé méně nakupovali v supermarketech a více od lidí kolem sebe, kteří jim dnes už mají co nabídnout, tak jejich peníze nejdou do zahraničí k akcionářům velkých koncernů, ale zůstanou ve městě nebo v kraji a mohou ho dál rozvíjet.
Med je pro nás základní produkt, na kterém chceme stavět u dalších výrobků , ale chceme jít dál, například v kosmetice, vyrábět bychom chtěli medovinu nebo i medové pivo. Chceme pořád držet tu kvalitu, kterou jsme si nastavili u medu. Takže radši toho vyrobit méně, za vyšší cenu, ale velmi kvalitní. Nechceme rozjíždět fabriku a hrabat prachy. Já se nechci vrátit do manažerské pozice, sedět vystrestovaný v kanceláři a dávat rozkazy, pořád chci zůstat včelařem a užívat si života.

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY