Z OSTRAVY

Zmatky ostravské matky: Otrávená rodina

Podzim. Znáte to, období, kdy pro list a kaštany není kam šlápnout, samé plískanice, větrno a co se počasí týče, nemůžete se spolehnout vůbec na nic. Předpovědi meteorologů jsou výkřikem do tmy. Slunce dává o sobě vědět na opačné straně zeměkoule, a to je ten moment, kdy má u mě melancholie dveře dokořán. Ahoj ty jedna, kde ses toulala?

Ano, tušíte správně, podzim nepatří mezi mé oblíbené roční období, to se tak nejradši zavrtat do peřin jako medvěd, zazimovat a probudit se s prvními jarními paprsky slunce, které je po zimě plné síly a pere do nás vitamín D hlava nehlava.

No ale než ten okamžik nastane, je třeba se nějak zabavit a nedat té „smutné kámošce“ šanci moc se u vás zabydlet.

Už jsem říkala, že o ty malé kulaté hnědé plody listnatého stromu, kterého je ve městě všude plno, všude zakopáváte? Hlavně je nosí děti stále domů pro různé sbírky, dekorace, atd. Tak co s nimi, když už se konkrétně u nás doma nahromadilo několik kil?

Možnost byla nasnadě – jedno pošmourné víkendové dopoledne jsem vyhlásila povinnou podzimní dílnu, ze které vzešlo několik docela povedených kousků – převážně odporného hmyzu, kterého se snažíme v přírodě spíše vyvarovat, např. pavouky všech možných velikostí. Tak doma jsme si jich nasadili pro jistotu hned několik.

Ferdu Mravence, partnerku Berušku, aby mu nebylo smutno, dále stonožky, ale taky příjemnější stvoření jako pejsky, kočičky, myšky. Výtvorů víc než dost, ale kaštanů jakoby neubývalo. Tak co s nimi?

Kaštany se přece dají jíst, ne?

Další dílna, do které jsem zapojila i vždy jídla chtivou dceru, byla nasnadě. Kaštany se dle literatury dají upravovat několika způsoby, já se rozhodla prohnat je varem a učinit z nich moučník.

Ani jsem nečekala, jak snadné to bude! Stačilo je půl hodiny povařit, poté je zbavit slupky, propasírovat mlýnkem na maso, který jsem poprvé v životě uvedla já sama, bez cizí pomoci, v život! Takto jsem z nedávno pevného stavu vytvořila tvárný materiál – kaštanové těsto. Pak už jen stačilo z těsta tvořit kuličky, namáčet je do předem připravené rozpuštěné čokolády a ve finále napichovat na špejle a nechat vychladnout v lednici.  A lahodný moučník je na světě.  

Už si snažíte zapamatovat recept? Nebo si jej dokonce zapisujete? Tak pozor. Má to jeden háček. Věděli jste například, že není kaštan jako kaštan? Představte si, že v receptech rozdíly nedělají. Ale měli by!

Nedočkavá jsem se následující den na ten, na první pohled lákavý pokrm, vrhla, zakousla se a… V myšlenkách připravená na sladké chutě, mě doslova zaskočila hořkost. No to ne!!! Marné, k jídlu to nebylo ani trochu, všech 20 špejlí letělo do koše.

Nechápu to, kde se stala chyba? Svěřuji se v práci kolegovi, od kterého bych čekala všechno, jen ne přehled v kuchyni. Jeho reakce: „ A kde jsi sehnala JEDLÉ kaštany?“

Pardon… Jedlé? Kaštany jako kaštany, ne? Kolega se jal svěřit svůj dotaz tomu, co všechno ví a zná – panu Googlu a ten v sekundě vyhodil informaci, která mě vskutku zasáhla – kaštany, povalující se po zemi na každém centimetru čtverečním, jsou nejen nejedlé, ale dokonce toxické!!!

Takže suma sumárum  - sice jsem strávila jako milující matka s dcerou moc hezké chvilky, ale mohly jsme z toho být docela slušně otrávené.

Šok a pohoršení sama nad sebou jsem už překonala. Zkušenosti jsou někdy těžké, někdy dokonce hořké. Ponaučení? Nebrat kuchařky jako bibli svatou a vše si předem s panem Googlem prokonzultovat anebo zavolat své mnohem zkušenější mamince. Ta ví přece všechno. Jinými slovy: ta už má stejnou zkušenost za sebou.

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE Z OSTRAVY
POSLEDNÍ ČLÁNKY