ROZHOVORY

„Jsem za ta léta velmi netrpělivý divák!“

Lukáš Bulanda je už deset let provozovatelem a spoludramaturgem Minikina kavárny. Ta si za dlouhá léta v Ostravě získala mnoho fanoušků, kteří si užívají komorního prostředí stylové kavárny s výběrovou kávou, pivem z minipivovarů a koktejly, které si mohou vzít na projekci filmů v místním sálu pro 70 diváků. Na své si tady přijdou děti, dospělí i senioři, protože pro každého zde servírují speciální filmové menu.

Minikino je v Ostravě známým pojmem. Jak dlouho už vlastně funguje?
Na Kostelní ulici už deset let. Dříve fungovalo na ČS Legií, kde bylo od počátku roku 1990 a po zhruba patnácti letech a sledu nějakých majetkových událostí se hledal náhradní prostor a ten se nakonec našel tady.

Jaké filmy můžeme na Vašem plátně vidět a kdo je vybírá?
Na původní adrese byla dramaturgie spíše alternativnější, klubovější, artovější. Tady se snažíme nabízet i filmy aktuální, samozřejmě ne ty nejpopovější, ale spíš ty, které svou kvalitou uznáme za vhodné. (smích)
Vybírá je tým lidí. Je tady pan dramaturg Michal Bukovanský, který má hlavní slovo a pak ve více lidech řešíme třeba nějaké filmové lahůdky, které bychom chtěli pro různé speciální projekce. Třeba na noční kino, kde by filmy opravdu měly být takové, aby na ně někdo v půl desáté přišel a seděl do půlnoci v kině. Třeba teď jsme hráli Terminátora 1 a 2, spoustu takových sci-fi filmů a podobně.  

Podobně malým kinem jako je Minikino, je Cineport v Hlubině. Vnímáte ho jako konkurenci nebo tam naopak funguje nějaká spolupráce?
Ke spolupráci není důvod a každá konkurence je dobrá a motivující, takže se spíš doplňujeme. Filmy jsou podobné, které se hrají u nich i u nás, ale my jsme za ně opravdu rádi, protože jsme byli už opravdu přeplněni. Když je plno na tři na pět i na půl osmé a do toho je ještě plná kavárna, tak každé odlehčení vítáme.

Zřizovatelem Minikina je obvod Moravská Ostrava a Přívoz. Má nějak snahu do programu zasahovat?
Naštěstí ne.

Hrajete jako multiplexy některé filmy vícekrát nebo razíte heslo jednou a dost, aby se dostalo i na další tituly?
U multiplexů je to jiné už v tom, že jsou vázáni na distribuční společnosti a hrají jenom tyto filmy a spousta dobrých evropských filmů se k nim ani nedostane. My jsme naopak malá loď na oceánu, takže si můžeme dovolit kličkovat, zacouvat a vrátit se po kterýkoliv film uznáme za vhodné.
Co se týká četnosti, program se dělá na měsíc dopředu nebo v půlce předcházejícího měsíce, takže vytipujeme, který film by mohl být úspěšný a navštěvovaný. Není ale problém v případě, že tomu tak není, program změnit a upravit.

Máte vy jako provozovatelé kina filmy k dispozici už dopředu, abyste je shlédli a řekli si: „Jo, tohle se nám líbí, dáme to třikrát do měsíce“ nebo „tohle rozhodně nepustíme“?
Ta možnost je, ale většinou to riskneme a koukneme na to až při premiéře. Na druhou stranu je spousta filmů, které se nám líbí strašně moc, píšeme o tom na Facebooku a všude jinde, ale když na to třikrát přijde deset lidí, holt náš názor nic neznamená a nemusí se ztotožnit s ostatními. (smích)

Ve Vašem kině máte Filmový klub. Je třeba být jeho členem nebo je to jen název pro "jiný druh filmů"?
Je to název pro speciální filmy. Na tyto filmy může každý, ale člověk se může stát členem Filmového klubu a má zvýhodněné vstupné. Filmový klub je každé úterý, hraje se v pět a půl osmé a jsou to filmy menšinové - evropské, srbské, chorvatské, maďarské kinematografie a podobně. Opravdu to nejsou mainstreamové filmy, ale považujeme je za zajímavé a jsme smíření s tím, že na to bude chodit jen omezený počet lidí.

Některé dny hrajete pro nejmenší a jindy zase pro seniory. Povězte nám o tom něco.
Kino senior je už víceméně tradice. Už deset let hrajeme jednou týdně ve středu od 15 hodin za zvýhodněné seniorské vstupné a také zde pečlivě vybíráme filmy. Většinou přijde dvacet babiček na dortíček, kávičku a čajíček, sednou si s tím do kina a dívají se na Po strništi bos a takové podobné filmy.
Co se týká dětského kina, tak pro nejmenší hrajeme v 15 hodin v sobotu a v neděli, kdy většinou hrajeme aktuální dětské filmy. Ty také hrajeme víckrát, když vidíme, že je o ně zájem.

Na co se můžeme v Minikině těšit na podzim?
Nejdříve nás čeká Severský filmový podzim, který pořádá Severský filmový klub a je to přehlídka skandinávských filmů, což znamená finská vodka, finské filmy, švédská trojka, švédské filmy, norské filmy a tak. (smích) Je to hojně navštěvované, protože to jsou filmy, které se do normální distribuce nemají vůbec šanci dostat a mnohdy je není možné si je pak ani následně koupit nebo někde stáhnout, protože, pokud to někdo nenatočí ilegálně v kině, jsou to opravdu filmy na jeden festivalový týden. Festival je to oblíbený a hojně navštěvovaný, protože ty filmy jsou velmi specifické, rozhodně to stojí za to.
Teďka skončila přehlídka Projekt 100, do které se zařazují filmy s určitým zaměřením. Letos to bylo tématem Velká sci-fi na velkém plátně. Byl tam film Brazil, Planeta opic nebo Matrix a další kultovní filmy, na která už například nebyla práva a vzhledem k tomu, že se je podařilo obnovit, tak se tyto filmy promítaly ve vybraných kinech.

Jak dlouho Vy osobně už pracujete pro Minikino?
Deset let.

Máte spočítáno, kolik filmů jste už za tu dobu viděl?
To nemám, ale hodně. (smích)

Vidíte každý film, který Vám do kina přijde?
To ne, ale zhruba třikrát týdně v kině sedím. Takže by se to dalo dopočítat! 52 týdnů za rok, třikrát týdně v kině a deset let v Minikině… To je (bere kalkulačku, pozn. redakce)… Já neumím počítat… (smích) Asi 1560 filmů. Takže hodně. (smích)

Máte oblíbený žánr filmů nebo dokonce absolutně nejoblíbenější film? Dá se v tom počtu vůbec dojít nějakému oblíbenému filmu?
Vždycky sám sebe překvapím a zajdu na film, který mám pocit, že mě vůbec nemůže oslovit a najednou se na to dívám a zjistím, že jdu podruhé, potřetí… Teď jsem byl počtvrté na Dunker a vrchol mého překvapení sebe sama bylo tuším loni, když jsem v rámci Projektu 100 poprvé viděl Sedm statečných v originále, protože v televizi to vždy bylo dabované, když zastřelili Bernarda, tak jsem se přistihl, jak mi tečou slzy a brečím i přesto, že jsem to viděl snad dvacetkrát. Takže neustále překvapuju sám sebe, co se výběru filmu týče i jeho vnímání.
Na druhou stranu jsem za ta léta velmi netrpělivý, a pokud mě film za patnáct dvacet minut nedostane, odcházím. Takže je ještě daleko víc filmů, které jsem nedokoukal. (smích) To si ale dovolím tady. Když zaplatím 150 kaček za vstupné, tak se to už snažím většinou dokoukat. (smích)

Takže chodíte i do multiplexů?
Ano chodím, třeba na akční filmy s Tomem Cruisem. Přece jenom mají tato kina pro akční filmy daleko lepší podmínky než my – přece jen, když to vidíte na plátně 8 metrů velkém u nás nebo u nich na 30 metrech, tak je to rozdíl.

Na co byste nás do Minikina pozval v následujícím období?
Rozhodně na už zmíněný Severský podzim, na příjemnou atmosféru v Minikině, na možnost vzít si víno nebo čaj, pivo do kina, což asi jinde v Ostravě není.

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY