Léto na severu

Vzpomínáte si na můj vánoční stop z Dánska? A myslíte si, že je to dostatečný důvod na tuto destinaci zanevřít? Tak to ne, ta země za to nemohla. A hodlala jsem jí to dokázat. Ale pokoušet znovu osud a navštěvovat ji opět v zimě mi nepřišlo jako dobrý nápad. Vydala jsem se na místo činu tentokrát o letních prázdninách.

Zajímal mne ten kontrast, čím mne severní země překvapí v létě? Známí si sice klepali na čelo – v létě cestovat do severní země může prý jen šílenec, ale já měla tušení, že to bude pobyt jako už tenkrát neobyčejný. A tak se i stalo. Nebýt léta v Dánsku, nečtete další můj příběh.

Hned na úvod zbavím obav některé z Vás, pro tentokrát se mé peripetie netýkaly dopravy ani na místo, ani zpět domů. Rodiče mne dovezli v pořádku jak do Dánska, tak si pro mne také zase přijeli. Firma mi platila útulné ubytování na farmě, kde se toho času pohybovali místní studenti, kteří si zde přivydělávali a s nimiž jsem se hned seznámila a podnikala spoustu společných akcí. A to nebyl jediný benefit pobytu zde.

Já si totiž, jako už osvědčený pracovník v té samé společnosti, vysloužila vůz, a to vždy od pátku do pondělí, po celou dobu mého působení, tedy 2 měsíce. No není to skvělé? Co si víc může studentka přát? To je brigáda v mezinárodním měřítku. A právě přepravování se z místa na místo plechovým krasavcem s automatickou převodovkou odstartovalo mé zmatky.

Už předávání klíčů bylo samo od sebe událostí, byla jsem z toho pocitu odpovědnosti tak rozechvělá, že první co jsem s čerstvě předanými klíči provedla bylo, že jsem je nechtíc upustila do záchodové mísy. Od okamžiku předání uběhlo několik desítek minut, já si potřebovala nutně odskočit a už jsem je lovila v míse a přehrávala si v hlavě věty, jimiž budu při jejich vrácení vysvětlovat, že jsem levá jak šavle. Jak se to řekne anglicky???

Tak naštěstí nebylo co vysvětlovat, klíčům koupel neuškodila, asi už v Dánsku vymysleli voděodolnou verzi.

Byl právě pátek, ve firmě se rychlostí blesku roznesla zpráva, že budu přes víkend majitelkou auta a všechny náramně zajímalo, co plánuju podniknout? Ještě jsem nestihla přemýšlet nad víkendem, momentálně jsem přemýšlela zda vůbec trefím domů, na farmu, a to jsem ji znala z každodenních cest autobusem.  Byla mi následně z úst více kolegů doporučena cesta k pobřeží Baltského moře. A to neznělo vůbec špatně. Opakovaně jsem si nechala vysvětlit cestu a plán na víkend byl jasný.

Po práci jsem tedy usedla za volant, poprala se s převodovkou a ubírala se cestou domů. Světe div se, o této cestě z města není co psát. Vážně!!! Nic ale zhola nic se nestalo!

Následující den jsem se s mapou na sedadle spolujezdce vydala za mořem. Dokud jsem se pohybovala v mezích mého hostitelského města, byla jsem v klidu, sice jsem měla pocit, že kolem toho kruhového objezdu nekroužím poprvé, ale farma byla stále v dosahu, pořád se můžu vrátit a vím, že trefím.

No ale co bych řekla v práci??? To ne, moře musím vidět a moře mě! Nechala jsem kruháč kruháčem, za chvíli opustila, pro mne, bezpečné brány města a vydala se vstříc neznámému.

Cesta to nebyla nejkratší, ale držíc se instrukcí kolegů a mapy, jsem dorazila k moři. Vážně, já to zvládla! S vozem bylo možné dojet až téměř k němu. Zaparkovala jsem na písečné pláži poblíž dalších několika vozů, jejichž posádka se nejspíš právě koupala v moři.

S tímto bylo počítáno, tudíž jsem se, natěšená, jak se po dlouhé cestě svlažím, svlékla do plavek, abych v zápětí, po uzamčení vozu zjistila, že nevím co s klíči! Věřte mi, že v tu chvíli bylo moře tak blízko a přitom tak daleko. Trmácím se za ním kilometry, abych si v něm nakonec smočila jen konečky prstů? No ale tady jiné řešení nebylo. Ty klíče už testem voděodolnosti prošly, ale moře je přece jen trošku jiný příběh. A tak jsem se vážně jen prošla jemně zčeřenými vlnkami, abych opět usedla za volant a vypravila se nazpět.

Poplavu příště. No…